Tag : idris-elba

post image

Star Trek: Do neznáma (Star Trek Beyond) – 100 %

Tak se nám zase vrátil Star Trek. Jedná se o 13. díl filmové série, která začala před dlouhými 38 lety. Mnoho filmů bylo úspěšných, některé méně.  Ale restart v 11. dílu filmové série slavné historii pomohla.

Tak znovu po osmi letech vrátila rebootovaná posádka slavné Enteprise, kterou ovládla posádka z alternativní linie, kde jsou slavné postavy ve mladém podání. První dva filmy zrežíroval J.J. Abrams, který si odběhl ke Star Wars, a tak jeho otěže převzal Justin Lin, který se proslavil režií 4 dílů série Rychle a zběsile.

ST01

Díky tomu, že autorem scénáře je Simon Pegg, tak se do filmu dostalo mnoho odkazů na seriály v rámci celé 50. leté historie celého seriálu. Nejedná se totiž o suchý film bez humoru, fanoušci, kteří nazpaměť veškeré souvislosti postav, slavné bitvy ve vesmíru, tak si budou pomlaskávat blahem.

Oproti předchozím dvěma filmům se nejedná snímek, který se věnuje jenom akci.  Justin Lin akční scény dokázal natočit dobře, v některých ohledech snad i lépe než Abrams. Enterprise si prohlídneme z mnoha nových úhlů. Jedná se film dobrých dialogů, které v rámci Star Treku pobaví, vrátí nás do zpět do nekonečných misí hlavních postav, do objevování neznámého a hlavně boji proti protivníkům, kteří mají své představy o dobro Spojené federace planet.

Sta03

Posádka herců se už ve třetím filmu tolik spřátelila, že každá chvilka, mezi starými známými postavami, je velmi zábavná a přesně odpovídá posádce, která během tří let získala mnoho zkušeností a zážitků.

Michael Giacchino znovu složil správnou hudbu k celému filmu, i když je pravda, že Jerry Goldsmith byl stále lepší, ale nebudu to  srovnávat, je moderní doba, ale přiznejme to, v některých chvílích filmu jsem potěšil, že nikdy nesloží nic, co by dělalo ostudu celému filmu. Když odsunu hudbu z koncových titulků (Alexandera Courage) a Rihannu, tak scénář filmu je v jedné části opsán z prvního Star Trek filmu. Loď Enteprise provádí velmi podobný průlet u nové stanice, jako transportní letoun v roce 1987. Zazní i podobná hudba, která odkáže na to, co je na filmových Star Trek filmech to nejlepší.

Sta04

Asi jsem na Star Trek trocha zaměřený, je to stále velkofilm, který veškeré předchozí (filmové, televizní) tvorbě vzdává hold. Je jako část nikdy nekončícího seriálu. Epizoda, na kterou jsou velké peníze, aby byl bez chybičky a příběh se neobjevoval jenom v chudých kulisách. Splňuje kritéria velkofilmu, na který sice nebudou chodit davy, ale svým uměleckým přínosem odkazuje na ty nejlepší Star Trek filmy a epizody seriálu.

Simon Pegg jako scénarista překvapil, a to, že je film tak dobrý, je hlavně jeho zásluhou. Tam kde nejsou akční scény, tak jsou hlavně dialogy, které prostě dobře pobaví. Tentokrát je to hlavně film pro fanoušky, ne pro velkou veřejnost, která si odkazy na 50. letou historii seriálu pěkně vybaví. Odkazů v celém filmu je tolik, že se jim už věnuje celý internet. Pro mě to nejlepší film roku. V sebevražedném oddílu mi některé věci prostě vadili, poznali se na něm veškeré přetáčky a chyby, na které tvůrci zapomněli. Star Trek 13 je bezchybný, je mu věnováno tolik lásky a pečlivosti, jak je potřeba.

 

Avengers: Age of Ultron – 70 %

Když si tak sedím na novinářské projekci Avengers 2 (ve společnosti F.F. a A.P.), tak si říkám, bude to lepší nebo horší než první díl, kdy se slavný tým hrdinů, IT všeuměla, boha, 120. letého staříka, zelené hroudy svalů atd.. spojil? Vyřešení tohoto rébusu nechám na konec této recenze. (Pokračování textu…)

Pacifim Rim – 80%

Desátý film mexického režiséra Guillerma del Tora je velkorozpočtový. Nevím, zdali se jeho rozpočet, který je kolem 180 000 000 dolarů někdy vrátí, ale snad se peníze alespoň trochu vrátí na to, aby mohl režisér dovršit trilogii HellBoy.

Základní zápletka filmu je velice jednoduchá, jak říkají distributoři: „Z moře se vynoří obrovské příšery Kaiju a pustí se do války s lidstvem, která si vyžádá milióny životů a lidstvo na roky zatíží. Pro boj s Kaiju byla vyvinuta speciální zbraň: masivní roboti zvaní Jaegers, kteří jsou simultánně ovládáni dvěma piloty, jejichž mozky jsou propojeny neurálním mostem. Jenže i tihle roboti se tváří v tvář nezničitelným Kaiju zdají být téměř bezmocní. Na pokraji porážky nakonec síly bránící lidstvo nemají jinou možnost než obrátit svoji naději směrem ke dvěma nečekaným hrdinům: bývalému pilotovi (Charlie Hunnam) a nezkušenému nováčkovi (Rinko Kikuchi), kteří se dají dohromady, aby společně řídili slavného, nicméně zároveň zjevně zastaralého Jaegera. Společně budou čelit hrozící apokalypse jako poslední naděje lidstva.“

Tato velice jednoduchá premisa je celý příběhem filmu. Scénaristovi Travisi Beachamovi určitě nedalo moc času a tvůrčího myšlení dodat takovému jednoduchému příběhu mnoho nových vlastností. Každou z postav, která se objeví ve filmu, poznamenal buďto nějakou úchylkou, nebo traumatem z dětství, které je velice poznamenává.  Hlavní postava, kterou je řidič mohutného stroje (Jaeger) díky tomu, že v rámci jedné akce zemřelo jeho jednovaječné dvojče, má velice velké trauma. Jeho budoucí partner pro akci, japonská žena, zase má trauma z mládí, kdy bylo vyvražděno město velkými Kaiju.

Nevím, zdali to je touha scénáristů po akčních lidech s traumaty, ale už ani nevím, kdy byly v akci pouze normální lidi, které nemají těžká traumata, které by s normálními lidmi naprosto zatřásli.

Když vezmeme film jako celek, tak jeho hlavní příběh je prostě jednoduchý.  S úvodní rekapitulací historie boje proti příšerám z jiné dimenze naprostou souhlasím. Většina akčních filmů by mohl a mít takovou lehkou sumář, co se stalo před tím, že se objeví hlavní příběh. V rámci natahování délky filmu je možné i použít několik odboček v příběhu, které nám vysvětlí další souvislosti. Je dobré pro scénáristu, že i tyto odbočky mají smysl, a že díky nim, se dozvíme i věci, které umožní ukončení bojů.  Bez těchto odboček by se dal taky příběh snést, ale příběh by musel byl jednodušší.

Guillermo del Toro si vysnil nové roboty, příšery z jiných dimenzí. Je vidět, že veškerou vizuální stránku všech robotů a „Godzillovských“ protivníků má výtečně vymyšleno od šroubku a od jednotlivé buňky. Je ale škoda, že každé velké peníze film ničí. Režisér se totiž musel podřídit lehkému diktátu studia, aby mohl tento film natočit. A tak není film ani typicky G. del Torrovský, ale ani typicky americký mainstream, ve kterém se rubou v sobě roboti a příšery. A tak je velice možné, že tato nezařaditelnost filmu je důvodem nízkých zisků.

Je škoda, též, že akční filmu už nemají normální hodbu. Ramin Djawadi jako skladatel vůbec nezní dobře. Občas mi to připadalo jako prostě automatický výcuc hudby z počítačového automatu.  Kde jsou ty časy, kdy se motivy filmu lehce zapamatovali, aniž by u toho musel člověk přemýšlet. Možná, že to dobou, že ve filmu už skládají pouze stroje a ne láska k hudbě, kde si skladatel najmul celý symfonický orchestr a tím zahrál celý film.