Hlavní menu
Seznam rubrik
Informace
Mé projekty
Kalendář
Aktuální anketa.
Top 5 za rok
Neexistuji vhodna data!
Druhy optických médií
Všechna dnes běžně používaná optická média vypadají na první
pohled stejně: plastové kotouče o průměru __ cm (existují i menší varianty
s průměrem _ cm), vysoké něco přes milimetr. I jejich základní princip
je stejný – data se nachází na spirále, začínající ve středu média, a jsou
uložena pomocí prohlubní v tenké vrstvě kovu, která je na plastovém kotouči
přilepena. Podle toho, jak se laserový paprsek od prohlubně odrazí,
mechanika pozná, zda čte jedničku, či nulu. (data v počítači jsou uložena
jako sled jedniček a nul.) Rozdíly mezi jednotlivými typy médií pak spočívají
v rozměrech této datové spirály. Čím menší je velikost prohlubní, vzdálenost mezi
nimi a vzdálenost mezi jednotlivými drahami spirály, tím více dat se na médium vejde.
Avšak zároveň s tím se musí použít k jeho čtení přesnější laserový paprsek.
Prvním optickým médiem bylo CD (zkratka z anglického Compact Disc
–kompaktní disk).
K jeho čtení se používá laserový paprsek nejčastěji o vlnové délce v nm a kapacita tohoto média je běžně v MB.
DVD
Médium DVD (původně
zkratka z anglického Digital Video Disc – digitální videodisk;
posléze byla upravena na Digital Versatile Disc – digitální víceúčelový disk) už používá laserový paprsek s menší vlnovou délkou v nm a jeho kapacita
tak stoupla.
Zpřesnění používaného laseru však nebylo jedinou novinkou.
Na médium je možné vložit dvě datové spirály místo jedné,
čímž se dá
jeho kapacita zvětšit. Navíc byla oživena myšlenka
oboustranného média.
Existuje tak hned několik variant DVD, které tyto možnosti
různě kombinují
a mají tak různou kapacitu. V praxi se však běžně setkáte jen
s variantou DVD- a DVD+ .
BD a HD-DVD. Zatím poslední novinkou jsou disky, k jejichž čtení se používá laserový
paprsek s vlnovou délkou nm. Na
rozdíl od CD a DVD, u nichž se používá červený laser, je tento paprsek již
modrý, na což poukazuje název BD –
jedná se totiž o zkratku z anglického
Blue-ray
disc, tedy disk čtený modrým paprskem. Název HD-DVD pak
odkazuje na vylepšení DVD (přestože má toto médium s DVD pramálo
společného) – HD je zkratka z anglického
High Defi
nition, tedy vysoké
rozlišení. Dva názvy pak značí, že různé skupiny
výrobců pro nás chystají jiné standardy „modrého disku“, a
zatím není
jasné, který převládne. (Možná však budou koexistovat oba,
jak se již stalo
mnohokrát – například u paměťových karet.) Co se kapacity
týče, HD-DVD má
základní kapacitu v GB, přičemž opět podporuje vrstvení a
možnost použít
obě strany média. BD má kapacitu ještě vyšší „v základu“ – a
je možné ji ještě zvýšit.
Produkty využívající tyto technologie jsou už v prodeji, ale jejich
ceny se zatím pohybují vysoko nad úrovní DVD zařízení..
MOŽNOSTI ZÁPISU
Prvním typem jsou
média, na která nelze zapisovat, tzv. ROM
disky
(zkratka z anglického Read Only Memory –
tedy jen ke čtení).
Na tyto disky se vylisují data už při výrobě a lze je v
mechanikách pouze číst.
Média CD-ROM, resp. DVD-ROM.
Druhým typem jsou média
zapisovatelná.
Označují se písmenem R
(zkratka z anglického Recordable – zapisovatelný)
a zapsat na ně data (častěji používáme termín „vypálit“) lze
pouze jednou.
Třetím typem jsou disky
přepisovatelné, označované jako RW (zkratka
z anglického ReWritable – přepisovatelný).
Jak již název napovídá, tyto disky lze smazat (ovšem jen celé
najednou,
nikoliv pouze jednotlivé soubory) a znovu na ně vypálit jiná
data.
ODLIŠNOSTI DVD
Na rozdíl od CD (CD-ROM, CD-R a CD-RW) je u DVD nabídka
pestřejší.
Kromě formátů DVD-ROM, DVD-R a DVD-RW se setkáte také s médii
DVD+R a DVD+RW.
„Plusová“
DVD byla dříve konkurencí pro DVD „minusová“, ale postupem
času se rozdíly
smazaly a dnešní
přístroje umí bez problémů pracovat s oběma formáty.
Drobný rozdíl je snad jen v tom, že modernější, tedy
„plusová“ DVD
jsou obvykle spolehlivější a lze s nimi pracovat
rychleji. Starší, tj. „minusová“
DVD lze naopak přehrávat i na starých DVD přehrávačích – ty
„plusová“
média nepodporují. Avšak prakticky je už dnes zcela
lhostejné, kterou
variantu budete používat. Další specialitou DVD jsou
dvouvrstvá zapisovatelná média.
Označují se DVD+R DL a
DVD-R DL, resp. DVD-DL (DL je zkratka z anglického
termínu Dual Layer,
česky dvouvrstvý). Na tato média lze jednorázově
vypálit _,_ GB dat, ale musíte mít modernější vypalovačku,
která to
dokáže (v jejím názvu také naleznete zkratku DL).
Poslední specialitou DVD je formát DVD-RAM.
ZPŮSOBY UKLÁDÁNÍ DAT
Dále můžeme optická média třídit podle toho, co je na nich
uloženo.
První, co každého napadne, je hudba.
Hudební CD
Jejich formát označujeme jako Audio CD, resp.
CD Digital Audio – byla vůbec prvními optickými disky. Zajímavé je, že
na těchto discích nejsou data uložena v „počítačovém
formátu“.
Pokud takové CD vložíte do mechaniky v počítači, jeví se jako
prázdné a hudbu z něj
musíte získat pomocí speciálního programu.
Formát Audio DVD
Ten kromě hudby obvykle nese i video (např. záznam koncertu, klipy),
protože jinak by vysoká kapacita DVD nebyla k ničemu.
Ve spojitosti s DVD obvykle každého napadne video, resp. filmy.
DVD vzniklo jako médium pro
ukládání videa, protože kapacita CD nestačila.
(Existují sice i formáty Video CD – VCD, resp. SVCD, ale právě
kvůli nízké kapacitě se téměř nepoužívají.) Stejně jako s formátem Audio CD i s formátem Video DVD
lze pracovat jen pomocí speciálního programu, pouhým
překopírováním film z DVD nezískáte. (Přesněji řečeno, získáte, ale bude velmi
obtížné ho nějak rozumně přehrát.)
Posledním a nejčastějším
obsahem médií jsou data. Tak
jako máte
soubory uloženy na pevném disku, můžete je vypálit i na CD či
DVD.
Je ale třeba si uvědomit, že i když vypálíte na CD hudbu ve
formátu MP_ nebo na DVD video v nějakém souboru (např. ve formátu DivX s příponou AVI), půjde stále o datové CD,
resp. DVD. Abyste tedy mohli CD s hudbou ve formátu MP_ přehrát
například v autorádiu, musí mít toto rádio speciální
schopnost číst datová
CD s hudbou právě ve formátu MP_. Analogicky DVD přehrávač musí být
schopen číst datová CD/DVD s filmy ve formátu DivX, abyste v něm mohli
takto uložený film přehrát. Pro potřeby audio CD je nutné
hudbu upravit
(to zvládá každý lepší vypalovací program), stejně tak je
potřeba upravit video,
z něhož chcete vytvořit formát Video DVD (to už je činnost
pro velmi zkušené uživatele).
KTERÁ MÉDIA POUŽÍVAT
Ceny médií CD a DVD jsou v dnešní době již téměř stejné
a nemá smysl
kupovat jinou mechaniku než DVD vypalovačku.
(V novém počítači bude jistě právě tato mechanika.)
Z toho důvodu doporučujeme k vypalování dat používat právě
média DVD – vejde se na ně více dat (nemluvě o tom, že práce
s nimi
je rychlejší). Čestnou výjimkou jsou pouze audio CD, která
budete chtít
přehrát v klasickém přehrávači (autorádio, hi-fi věž aj.).
Nedoporučuje se však využívat DVD dvouvrstvá – vyjdou podstatně
dráž než
dvě média jednovrstvá. Poslední otázkou je, zda používat média
přepisovatelná.
Tato média jsou sice vcelku levná, avšak vzhledem k nízké
ceně médií zapisovatelných
(DVD+/-R) a k tomu, že na optická média se vypalují jen
taková data, která se pak mění jen výjimečně (často měnící se data je lepší
ukládat na přenosné disky či na flash paměti – USB
klíčenky), i v tomto případě se jednorázová média jeví jako lepší volba.
Vyhozením starého DVD o moc peněz nepřijdete, nové vypálíte a
ušetříte
čas strávený mazáním. Navíc kdyby došlo k poruše během
vytváření
nové verze média, máte stále to staré. Připomeňme také, že
opakovaným
přepisováním ztrácí DVD+/-RW spolehlivost. Jediným
argumentem, proč
používat přepisovatelná DVD, je to,
že DVD+RW (nikoliv ta „minusová“!)
se ve většině testů jeví jako nejspolehlivější – velmi cenná
data je tedy
vhodné na ně zálohovat, ale tento typ médií je dobré používat
jen jako disky
jednorázové a novou verzi zálohy udělat na nové médium
DVD+RW.
DVD-RAM
Formát DVD-RAM je „zapomenutým géniem“ mezi optickými disky.
Jedná se o přepisovatelný magnetooptický disk, který má tu obrovskou
výhodu, že s ním lze pracovat jako s diskem pevným.
Soubory můžete tedy libovolně kopírovat, mazat, upravovat, a
to vše bez
nutnosti celé médium vymazávat a vypalovat znovu.
DVD-RAM je vynikající a do dnešní doby nepřekonané médium.
Jeho vlastnosti jej předurčují, přestože nebylo za tímto účelem
vymyšleno,
jako ideální médium pro vytváření záloh.
Toto médium se však, zřejmě kvůli vyšší ceně oproti formátům DVD+/-R,
bohužel neprosadilo a není dnes příliš podporováno.
S DVD-RAM se můžete setkat pouze u jeho mateřské firmy Panasonic
(umí s ním pracovat i mechaniky LG).
STARŠÍ MÉDIA DO KOŠE
NEPATŘÍ
Pokud si dnes koupíte DVD vypalovačku (jiný typ mechaniky nemá
s ohledem
na nízké ceny smysl kupovat), bude umět vypalovat i číst
všechny druhy DVD
(možná vyjma formátu DVD-RAM), ale i všechny druhy CD. A
dobré zpráva jistě je,
že tento trend si zřejmě udrží i do budoucna – moderní
mechaniky BD a HD-DVD podporují i klasická CD a DVD.

VERZE DVD
DVD- 5: Jedna strana, jedna
vrstva. Kapacita 4,7 GB.
DVD- 9: Jedna strana, dvě vrstvy.
Kapacita 8,5 GB.
DVD- 10: Dvě strany, jedna vrstva
na každé.
Kapacita 9,4 GB.
DVD- 14: Dvě strany, dvě vrstvy
na jedné straně, jedna
vrstva na druhé straně. Kapacita 13,2 GB.
DVD- 18: Dvě strany, dvě vrstvy
na každé.
Kapacita 17,1 GB.